Školní časopis gymnázia v Zastávce sdružuje všechny tvořivé studenty, kteří mají zájem o aktuální dění nejen ve škole, mají téma, o kterém chtějí informovat svoje spolužáky a učitele prostřednictvím článku, nebo si rádi věci prakticky „osahají“. Práce v redakci jim umožňuje si vyzkoušet reálnou práci v týmu, na vlastní kůži zkouší základní žurnalistické praktiky, šéfredaktor zase testuje svoje manažerské dovednosti a grafik rozvíjí svoje schopnosti práce s DTP. Z undergroundové okrajové záležitosti, kterým na počátku SCOOL! byl, si postupně vysloužil pozici školního šperku, na který jsou hrdí nejen současní a bývalí členové redakce.
„Když v listopadu 2006 vyšlo první číslo SCOOL!u, nikdo si nedokázal představit, jakými cestami se bude vývoj časopisu ubírat a jak dlouhé bude jeho trvání. Dnes, po deseti letech, se ukazuje, že se nakonec nejednalo jen o nějaký momentální záchvěv studentské tvořivosti, ale že se zrodila tradice, která si postupem času vydobyla své místo na pomyslném výsluní přízně čtenářů. Padesáté číslo, které máte nyní před sebou, chce být připomenutím práce mnoha desítek mladých lidí a skromným díkem jejich tvořivosti, trpělivosti, vytrvalosti, podnikavosti i pokory… Najdete v něm články z archivu, vzpomínky šéfredaktorů i dalších členů redakcí z různé doby, přehled doposud zpracovaných témat a seznam absolventů, kteří byli ochotni poskytnout rozhovor našim mladým redaktorům.“
– Eva Kokešová (z výročního čísla SCOOL! 50)
TÉMATA
Pravidelní čtenáři SCOOL!u dobře vědí, že každé číslo (přesněji drtivá většina) má své téma. Tuto „strategii“ jsme zavedli od čísla šest. Od samého začátku byl totiž hlavní obsah časopisu dvojí – články o aktuálních událostech ve škole a texty na různá témata, která autory zajímala. Myšlenka sjednotit pro každé číslo témata doprovodných textů se ukázala jako praktická, jednak měly tematicky propojené texty větší efekt (širší a hlubší záběr jednoho tématu) a také to pomáhá lepší orientaci mezi jednotlivými čísly. Však jsme také byli na jedné ze soutěží za tento nápad oceněni i odbornou porotou.
První číslo studentského časopisu SCOOL! vyšlo v listopadu 2006 jako výstup projektu Zvýšení informovanosti veřejnosti prostřednictvím časopisu, který vznikl z popudu L. Brestičové a E. Kokešové. Hlavními výstupy bylo zvýšení informovanosti o škole mezi žáky, rodiči i další širší veřejností, rozvíjení a zdokonalování dovedností studentů i učitelů při práci s výpočetní technikou se zaměřením na tvorbu školního časopisu. Dalším cílem bylo poskytování metodické pomoci učitelům a žákům z jiných škol v ČR při tvorbě jejich časopisů. Z projektu bylo pořízeno první zařízení, a to digitální fotoaparát, barevná tiskárna a software firmy Adobe. Časopis volně navázal na tradici vydávání Gymnazijních novin. Členové redakce časopisu se dále vzdělávali a zúčastnili se několika profesionálně připravených workshopů realizovaných v rámci projektu organizace AISIS s názvem Média tvořivě.
Další projekt, který nepřímo podpořil rozvoj časopisu, byl projekt s názvem Implementace mediální výchovy do vzdělávání na základních a středních školách, zkráceně Učíme (se) média. Tento tříletý projekt trval od roku 2009 do roku 2011 a v současné době probíhá jeho udržitelnost. Cílem projektu bylo vytvořit koncepci mediální výchovy s podporou ICT a její zařazení do vzdělávání. Byla připravena řada přednášek a workshopů pro pedagogické pracovníky a žáky okolních škol, vytvořena sada metodických materiálů a realizovány projekty s mediálním obsahem. Vznikl také kroužek Tvorba školního časopisu. Členové kroužku se zabývají všemi činnostmi souvisejícími s tvorbou, vydáváním, propagací a distribucí časopis Scool! Jako výstup projektu byla vytvořena příručka pro podporu mediální výchovy, kde byla jedna kapitola věnovaná tvorbě školního časopisu.
Prvním šéfredaktorem a tvůrcem vizuální podoby časopisu i autorem jeho názvu se stal Jakub Maca. Časopis od samého počátku své existence vyvolával zájem, ale i polemiku čtenářů. Postupně se ustálilo schéma vydávání na pět čísel za školní rok, tedy každé dva měsíce vyšlo nové číslo.
Obsah časopisu tvoří především reportáže ze školních akcí (taneční, lyžařské a vodácké výcviky, exkurze), rozhovory s učiteli, články o aktuálních tématech, rozhovory s absolventy, ankety, povídky studentů apod. Během doby vznikla myšlenka, která se realizuje s drobnými výjimkami doposud, že každé číslo má své hlavní téma, kterému je podřízena většina textů, kromě aktuálních reportáží. Prvním tématem bylo Jídlo v čísle 6. Jako příloha časopisu bylo několikrát i CD s kapelami našich studentů současných i bývalých a DVD s majálesem.
Specifikem všech studentských časopisů je častá výměna členů redakce. Starší studenti opouštějí redakci kvůli přípravě na maturitu a musí je nahradit mladší, bez zkušeností s prací v redakci. Dá se tedy říct, že se stále začíná od začátku. To ale nutně neznamená, že by se časopis nevyvíjel. S každým novým členem redakce přicházejí nové nápady, nové nadšení.
Velké ocenění přišlo v roce 2008, kdy časopis získal první místo v celostátní soutěži „O nej školní časopis“ organizované Asociací středoškolských klubů České republiky. Další úspěchy přišly v roce 2009 v soutěži o „Nejinspirativnější školní časopis“, kterou organizoval Klub volných novinářů v Praze, a opět v soutěži “O nej– školní časopis” (cena za přehlednost). V roce 2013 časopis získal první místo v soutěži „Školní časopis roku“ v Jihomoravském kraji a také oceněni za grafiku, obsah a titulku. V dubnu 2015 byly v budově Senátu ČR vystaveny titulní strany některých čísel SCOOL!u v rámci výstavy Brno – Venkov Tvořivé.
Činnost redakce a jejích členů často přesáhla práci na samotném časopise – organizovali pro studenty, absolventy i další veřejnost např. filmové festivaly v rosickém kině, promítací maratóny oblíbených seriálů či soutěže související s tématem časopisu (např. č. 21 Vlasy – soutěž tříd o nejzajímavější účes).
S postupem času se měnily osobnosti na postu šéfredaktora (ve školním roce 2007–2008 Josef Švejda, 2008–2009 Karel Laš, 2009–2010 Tomáš Antoš, 2010–2011 Kateřina Bochníčková a po ní 2012–2014 Jáchym Důjka, dále 2014–2015 Lucie Hamarová a 2015–2016 Vladimír Buchar, padesáté číslo vzniklo mimořádně bez účasti studentů a vzniklo pod vedením Honzy Čermáka a Mgr. Evy Kokešové, od 51. čísla se stal šéfredaktorem v letech 2018–2020 Jakub Novák, od 54. čísla převzala funkci mezi lety 2020–2022 Adéla Šenkyplová, od 57. čísla převezme časopis Tereza Obrová, tj. 2022 – dosud.)
Neméně důležití a většinou nezastupitelní jsou grafici – funkce šéfredaktora a grafika se v některých letech spojila, např. hned v počátcích existence časopisu byl Jakub Maca šéfredaktorem a zároveň dával jednotlivým číslům vizuální podobu. Jako další grafiky jmenujme Michala Kedu, Matouše Kolaříka, Michaela Bátrlu, Luboše Kolka.
Vypíchněme ještě dvojici Martin Suchomel a Jáchym Důjka, kteří během svého působení vytvořili největší počet čísel, a to 15! Avšak nejdelší dobu grafickou podobu časopisu ovlivňoval Jan Čermák – od čísla 14–19 poté od čísla 41 až doposud. Od čísla 41 spolupracoval s mladšími grafiky, radil jim nebo za ně „zaskakoval“.
Texty do časopisu píší jak stálí redaktoři, tak příležitostní zájemci z řad studentů i učitelů. K nejproduktivnějším autorům patří Hana Bednářová, Ivana Puškarová, Martina Zoblivá, Natálie Plešáková,… Seznam všech redaktorů by byl velmi dlouhý, v současné ale době existuje elektronický archiv všech čísel na adrese: www.scool-mag.cz/archiv/, kde lze všechny autory dohledat.
Podrobnější rozbor práce redakce časopisu SCOOL! i jeho srovnání s dalšími středoškolskými časopisy je možné najít v práci ze soutěže SOČ, kterou vypracovala Ivana Puškarová: www.scool–mag.cz/soc/
ŠÉFREDAKTOŘI
ŠÉFREDAKTOŘI
JAK SE DĚLÁ SCOOL!
aneb kluci i holky v akci
Už několikrát byla vyřčena myšlenka, že by se měla napsat reportáž, jak takové jedno číslo SCOOL!u vzniká. Obvykle přicházela ve chvíli, kdy poslední zbytky redakce (většinou grafik, šéfredaktor a nejvěrnější redaktoři) seděly vysíleny nad posledními úpravami finální verze. Zatím ale nikdy napsána nebyla. Těžko říct, proč se k tomu zatím nikdo neodhodlal. Možná proto, že si potenciální autor myslel, že by mu to nikdo neuvěřil. Tento text má být tedy jakýmsi souhrnem zatím nevyřčeného, co ovšem SCOOL! provází od prvních čísel. Obsah i styl článku se postupně měnil od fejetonu s vtipnou pointou, která se nedostavila, přes parodii na kuchařské show až po jakousi kompilaci vzpomínek nasbíraných za deset let existence časopisu.
Kdo tvoří redakci?
Podobně jako K. Čapek se i my můžeme zamyslet, jací jsou studenti, kteří se (většinou) dobrovolně rozhodnou spojit svůj život s něčím takovým, jako je redakce studentského časopisu. Za těch deset let prošla redakcí široká paleta osobností, těžko hledat společné rysy, ale jedno bylo důležité – muselo je to aspoň trochu bavit. Motivace mohla být různá, odhodlání k práci jistě kolísalo, ale to, že se časopisy vydávaly, svědčí o tom, že se práce vždycky dotáhla do vítězného konce.
Ostatním studentům by se mohlo zdát, jak jsou na tom členové redakce dobře – občas se omluví z vyučování a bůhvíkde se flákají. Realita ale obnáší často mnohahodinovou práci na něčem, za co si člověk mnohdy vykoleduje jen kritiku, a taky dohánění toho, co ve vyučování zameškal.
Tuto práci ovšem provázejí i příjemné bonusy, např. setkání s lidmi, se kterými by se člověk normálně nepotkal (např. R. Fulghum, J. Potměšil a mnoho dalších), a návštěvy míst, kam se také běžně nechodí (např. redakce MF Dnes v Praze, zákulisí divadel apod.)
Jak vznikají texty?
Ideální je, když autorovi sedne téma, má chuť psát a má na to čas. Tato kombinace je ale mimořádně vzácný jev, takže je běžné, že žádný deadline není dost daleko, aby se vše stihlo v klidu, že přípravu textů provází skřípění zubů a jiné efekty, že občas končí práce slovy: „To bylo poslední číslo, na kterém jsem dělal/a…!“
Někdy se podaří získat ke spolupráci někoho z učitelů; zde si zaslouží uznání L. Novák, jehož texty můžete najít hned v několika číslech. Dlouhodobá spolupráce s R. Malým v rámci nepravidelné rubriky „S Mírou“ také měla doposud úspěch a doufáme v její pokračování.
Jak se připravuje grafika?
V podstatě platí přibližně to samé, co u přípravy textů. Až na to, že grafik se navíc musí potýkat nejen s mnohdy záludnou technikou, ale také s takřka nevymýtitelnými nešvary drtivé většiny redaktorů, kteří odešlou svůj text bez podpisu, bez nadpisu, bez uvedených zdrojů, bez fotek, a když už s fotkami, tak bez popisků. A pokud náhodou projde text korekturou, ke grafikovi se rozhodně dostane jen ta neopravená verze.
V začátcích se časopis připravoval na školních počítačích, později získala redakce vlastní notebook s programem Adobe InDesign.
Kde a jak se tiskne?
První čísla časopisu se tiskla ve škole na barevné kopírce v počítačové učebně, později ve sborovně. Pokud si myslíte, že tisk už je brnkačka, protože mašina pracuje za vás, je to hluboký omyl – ta naše kopírka byla kopírka s názorem a neustále ho prosazovala prostřednictvím hlášek typu Error xx. Tehdy nastupovala první generace specialistů – Filip Tesař a Jan Záruba – a kopírku přesvědčili. Další generace tiskařů to měla jednodušší v tom, že servis kopírky ve sborovně prováděla firma Pamiro. Ovšem ani tady nebylo na růžích ustláno. Do sborovny má volný přístup poměrně dost lidí a po projití některých učitelů se některé stránky časopisu tiskly dvakrát, jiné chyběly úplně. O tom by mohl vyprávět Honza Čermák. Ale vývoj šel kupředu. Od čísla 18 se časopis tiskl v Rosicích přímo v Pamiru a spousta problémů se tím vyřešila. Posledním číslem, které se takto tisklo, bylo 31; poté se hlavně z finančních důvodů přešlo na tisk u firmy Point4me, kde tiskneme doposud.
Kam s ním?
Distribuce časopisu mezi čtenáře probíhá svépomocí – redaktoři oběhnou školu nebo sedí u stolečku u šaten a scool!uchtivým čtenářům časopis prodají. Rekord v prodeji má jednoznačně číslo 34 – celý náklad byl vyprodán za 24 minut!
Na koho časopis nezbude, může si jej najít v archivu na webových stránkách.
Výskyt našeho časopisu není ovšem omezen jen na Zastávku a okolí. Většinou putuje za absolventy i dalšími případnými zájemci, např. několik výtisků č. 48 bylo zasláno do Hannoveru. Některá čísla se dostanou i dál.
Kdo to všechno platí?
Dobrá otázka. Časopis se sice prodává, ale cena ani zdaleka nepokryje všechny náklady. Proto se snažíme shánět sponzory. V minulosti náš časopis hodně podpořila obec Zastávka, Mikroregion Kahan a KIC Rosice. Největší díl finanční zodpovědnosti ale leží na Gymnazijní společnosti, bez níž by časopis vycházet nemohl.
Zákulisí přípravy časopisu bylo sice poodhaleno, ale článek přes veškerou snahu ani zdaleka nevystihuje realitu. Potvrdila se domněnka z úvodního odstavce: Kdo to nezažil na vlastní kůži, ten neuvěří. Třeba jsme ale vzbudili kapku zájmu u mladších studentů a můžeme doufat, že do tohoto rozjetého vlaku někteří rádi naskočí, pár pátků se povezou a stanou se tak součástí fenoménu zvaného SCOOL!
NEJLEPŠÍ ČLÁNKY
aneb jak to má vypadat
První editorial prvního čísla 2006
Jakub Maca
Milí studenti, připravte se –startujem!
Není tomu zase tak dávno, co se mě jeden profesor ptal, jak dnešní mladý člověk rozumí slovíčku cool. „Dobrý, v pohodě, hustý, za hafo–,“ odpověděl jsem. Abych si svůj výklad ověřil, našel jsem doma anglicko-český slovník a nalistoval písmeno ‚c‘. Odměřený, chladný, klidný, upjatý. Nestačil jsem se divit, nakolik se některé překlady lišily od uchopení mého.
Český jazyk je mnoholičný, vrstevnatý a zákeřný, prochází stálým rozvojem, přejímá slovíčka z angličtiny, kříží je s českými, dennodenně vytváří nová a nová pojmenování. Je téměř nemožné, aby se člověk v tomto přílivu novotvarů dokázal bez potíží orientovat, a tak není divu, že občas dojde k nějakému nedorozumění. Je tomu přibližně týden, co jsem na autobusové zastávce zaslechl rozhovor dvou chlapců o počítačových hrách. Nerozuměl jsem. Mezi změtí třinácti set padesáti nesmyslných neologismů jsem pochytil tak dvacet českých slov. Zdá se mi, že obměna slovníku je tak dynamická, že, s trochou nadsázky, přestávám vnímat rozdíly mezi řečí o pět let mladších kluků a mongolským dialektem.
Vezmeme-li to obecně, evolucí neprochází pouze řeč, ale také postoje, hodnoty a vůbec celé vnímání našeho světa. Co bylo pro předešlou generaci nepřístojné, dnešní bere s lhostejnou samozřejmostí, co tehdy způsobilo všeobecné pozdvižení, by dnes nadchlo už jen málokoho. Světy mladých a starších jsou v mnohém tak odlišné, že se běžně dostávají do konfliktu, přou se a nerozumějí si. Člověk byl bohužel obdařen vlastností, že když něčemu není schopen porozumět, zaujímá k věci odmítavý, a někdy dokonce i útočný postoj. Nebýt tomu tak, vypadal by můj první editorial určitě jinak. Scool! je časopis na míru ušitý na tělo současného, moderního studenta. Už nikdy nebude vypadat jako nástěnka pana profesora Kožmína, který podobný projekt úspěšně rozjel před řadou let. Ne snad proto, že bych si jeho odkazu nevážil, naopak, ale jednoduše proto, že takový koncept by pro dnešního studenta nebyl tak atraktivní, jako tomu bylo dříve. Scool! je doslova časopis nové generace, doufám tedy, že se vám, studentům, zalíbí a že pokolení starší jej, jako něco nového a pro ně možná nesrozumitelného, nezatratí hned po prvním čísle. pojmenování. Je téměř nemožné, aby se člověk v tomto přílivu novotvarů dokázal bez potíží orientovat, a tak není divu, že občas dojde k nějakému nedorozumění. Je tomu přibližně týden, co jsem na autobusové zastávce zaslechl rozhovor dvou chlapců o počítačových hrách. Nerozuměl jsem. Mezi změtí třinácti set padesáti nesmyslných neologismů jsem pochytil tak dvacet českých slov. Zdá se mi, že obměna slovníku je tak dynamická, že, s trochou nadsázky, přestávám vnímat rozdíly mezi řečí o pět let mladších kluků a mongolským dialektem.
Vezmeme-li to obecně, evolucí neprochází pouze řeč, ale také postoje, hodnoty a vůbec celé vnímání našeho světa. Co bylo pro předešlou generaci nepřístojné, dnešní bere s lhostejnou samozřejmostí, co tehdy způsobilo všeobecné pozdvižení, by dnes nadchlo už jen málokoho. Světy mladých a starších jsou v mnohém tak odlišné, že se běžně dostávají do konfliktu, přou se a nerozumějí si. Člověk byl bohužel obdařen vlastností, že když něčemu není schopen porozumět, zaujímá k věci odmítavý, a někdy dokonce i útočný postoj. Nebýt tomu tak, vypadal by můj první editorial určitě jinak. Scool! je časopis na míru ušitý na tělo současného, moderního studenta. Už nikdy nebude vypadat jako nástěnka pana profesora Kožmína, který podobný projekt úspěšně rozjel před řadou let. Ne snad proto, že bych si jeho odkazu nevážil, naopak, ale jednoduše proto, že takový koncept by pro dnešního studenta nebyl tak atraktivní, jako tomu bylo dříve. Scool! je doslova časopis nové generace, doufám tedy, že se vám, studentům, zalíbí a že pokolení starší jej, jako něco nového a pro ně možná nesrozumitelného, nezatratí hned po prvním čísle.
Enjoy! Jakub Maca, šefredaktor
Jan Kryl – profesionální bratr (úryvek)
Nela Armutidisová
č. 7/s. 13–14 2008
Protože jsem dělala rozhovor s Janem Krylem, chtěla jsem, aby byl o Janu Krylovi. O něm, ne o jeho sourozenci, slavném Karlu Krylovi.
Ať jsme však při rozhovoru narazili na jakékoliv téma, nakonec jsme stejně skončili u jeho bratra. Ale ten, kdo byl na koncertě, ví jednu věc (kdo nebyl, tomu to teď říkám): Jan Kryl (*1947) není jen bratr slavného písničkáře. Má své texty, které jsou dobré a vtipné, má své názory, kterými se netají, a je vidět, že se o ně rád podělí s ostatními, má svou hlavu. Je svůj, přestože asi už napořád bude „jen“ profesionálním bratrem.
Už jste někdy dělal rozhovor s někým, kdo by se vás nezeptal na vašeho bratra?
A víte, že ne. (smích)
Já jsem si to myslela. Když nám paní profesorka říkala, že přijde do školy Jan Kryl, většina lidí jako vždy apaticky a nezúčastněně hleděla do dáli. Když nám ale prozradila, že jste bratr Karla Kryla, zbystřili jsme. Je to výhoda být bratrem legendy? Nebo naopak nevýhoda, protože je prakticky nemožné překročit stín téhle legendy?
Má to své výhody i nevýhody. Výhoda je v tom, že mi to vlastně otvírá vrátka. Takže ne, bratříčku, zavírej vrátka, ale otvírej. Je to přesně, jak jste to teď řekla. Spousta lidí zareaguje až v momentě, když uslyší, že Karel Kryl je můj brácha. Ta nevýhoda je, že mě s ním všichni srovnávají.
Sexta na vodáku (úryvek)
Martin Pečar
č. 14/s. 5 2009
… Nešlo však o ledajakou Lužnici nebo Nežárku pro nezasvěcené terciány a v kopačkách nastoupené druháky, kteří si první den budují v hlavním stanu vlastní šatník (nemluvíme teď o druhačkách). Tady šlo sjezd řeky z našich řek nejřekovatější, šlo to sjezd Vltavy. A my, jakožto ostřílení mazáci, jsme se tohoto úkolu chopili, jak se sluší a patří.
Na divoké Vltavě jsme předvedli, co v nás je, nic nás nemohlo zastavit. Byla-li voda v lodi, vylívali jsme. Byla-li voda ve vaku, nejedli jsme. Byla-li voda všude, plavali jsme. A bylo-li vody málo, naflusali jsme si a žádná mělčina nás nemohla zastavit. Poslušní háčci se řídili jak desaterem správného háčka, tak Asimovými zákony robotiky přepracovanými do podoby nám vlastní. Jediný defekt měl můj vlastní háček, kterého když jsem vyklopil na rovném a klidném úseku řeky, jal se mi dát pádlem takovou ránu, až se mi má zadácká část zatřásla v základech a lehla jako dívka v náručí Tomáše Richtera. Háček byl utracen a za výhodnou cenu zakoupen nový, poloautomatický se třemi rychlostmi…
TŘI ZÁKONY VODOTIKY:
- Háček nesmí ublížit zadákovi nebo svou nečinností dopustit, aby bylo zadákovi ublíženo.
- Háček musí uposlechnout příkazů zadáka, kromě případů, kdy tyto příkazy jsou v rozporu s prvním zákonem.
- Háček musí chránit sám sebe před zničením, kromě případů, kdy je tato ochrana v rozporu s prvním nebo druhým zákonem.
Pocta Alfredu Hitchcockovi (úryvek)
Hana Bednářová
č. 3/s. 3–4 2009
Zážitky z MFF (Malý Festival Filmů) proběhnuvšího v kině Panorama 24. 3. 2007 budou účastníci akce vstřebávat ještě dlouho, přinejmenším do dalšího pokračování. A to nejen díky pozoruhodnému dílu Mr. Suspence, ale i geniu loci, atmosféře v sále, očekávaným i nečekaným (v některých, zvláště technických případech očekávatelným) bonusům… Kdo tam byl, nelitoval.
Po ptačích stopách
Příhodnější počasí si účastnící MFF nemohli přát. Šedobílá obloha a vytrvalý déšť k návštěvě kina přímo vybízely. Copak mohu odmítnout nabídku strávit sobotu se sirem Alfrédem? Otevírám dveře. Odevšad na mě shlíží černýma, napůl odloupnutýma očima ptáci všemožných čeledí; jejich nachýlné vycpané hlavy vědí svoje. Už to mají za sebou. Obdivuji trojici našich biologů, že se v tom kabinetě nebojí (nebo ano?). Kachní stopy mě zavedou až na bar. Zakoupím něco k mlsu a – on je tam zas – ocitám se tváří v tvář sýčkovi, sedícímu na zábradlí. Jako by snad svým prorockým výrazem chtěl něco naznačit. Cestou do sálu míjím dětský kočárek obsazený záludnou potápkou. No toto…
Kačer hlídající plátno by mě neměl překvapovat. Vybírám si strategické křeslo a přemýšlím o posmrtném životě vycpanin.
Další výběr toho nejlepšího, co se nevešlo
- č. 2 / s. 7 Stužkovák – Hana Bednářová (2007)
- č. 4 / s. 5 Majáles 07 – Jakub Maca (2007)
- č. 6 / s. 11–12 Recepty našich profesorů (2007)
- č. 8 / s. 11–12 Kvinta a prvák – Martin Pečar (2008)
- č. 10 / s. 11–12 Tour de France – Jen Švejda (2008)
- č. 25 / s. 24 Voda (2011)
- č. 27 / s. 12–13 Návštěva v redakci MF Dnes (2012)
- č. 36 / s. 22 Lipsko (2013)
- č. 36 / s. 14 Soutěž – Ivana Puškarová (2013)
- č. 43 / s. 23 Senát
- č. 48 / s. 20–23 Petr Schnur – Ivana Puškarová (2016)
PŘEHLED ROZHOVORŮ S ABSOLVENTY
PŘEHLED ROZHOVORŮ S ABSOLVENTY
- X
- Lenka Vacková – Absolventka našeho gymnázia na University of Cambridge (s. 11–12)
- Petr Zouhar – Absolvent našeho gymnázia procestoval celý svět (s.17–18)
- Lukáš Volánek – Lucky Luke (s. 13–14)
- Lenka Valová – rozhovor s olympioničkou (s. 15)
- Ludvík Vaverka – taneční mistr na Zastávce, ředitel firmy v Praze (s.17)
- Karel Zitterbart – absolvent naší školy zachraňuje dětské životy (s. 10–11)
- Miroslav Mareš – „Extrémní“ rozhovor s absolventem naší školy (s. 9–10)
- Sociální případ: O. Soldán, M. Pečar, M. Chalup, P. Dolníček – Kapela v tísni, přispějte nám (s. 21–22)
- Miroslava Žáková – Numerologie – a máme to spočítané (s. 6)
- Petr Pospíšil – starosta obce Zastávka (s. 11–12)
- Jiří Sekerák – Další vynikající biolog, pro nějž byla naše škola Petriho miskou (s. 11–12)
- X
- X
- Olga Bohuslavová – sněžná žena (s. 17–18)
- Eva Macholánová – paní z Hradu (s. 9)
- X
- Leoš Kuba – život mezi notovými osnovami (s. 15–16)
- Hana Staňková – ve stínu Velké čínské zdi (s. 13–14)
- Libor Štefánik (s. 5–6)
- X
- Pavel Strašák– psycholog (s. 12–13)
- Milan Kvasnička / Oldřich Antoš – Milan versus Olda (s. 18–19)
- Milan Kvasnička / Oldřich Antoš – Milan versus Olda (s. 18–19)
- X
- Blanka Ondroušková – když dlaha nestačí (s. 19–20)
- Tomáš Berkovec – archeolog (s. 10–11)
- X
- Aleš Jasinský (s. 10–11)
- Zdeňka Procházková – Bezpečně v kyberprostoru (s. 24–25)
- Tonecat: O. Soldán, M. Pečar, M. Chalupa, P. Dolníček (s. 18–19)
- Jaromír Blažejovský – Život s filmem (s. 24–25)
- Kamil Horký – Ze školních lavic na floridské pláže (s. 22–23)
- Veronika Tomanová – Pozdrav z Krásného ostrova (s. 24–25)
- Věra Holá – Přelom nastal, když přišel Hříšný tanec (s. 16–17)
- Dominik Petr – Mé obrazy asi nejsou pro každého (s. 24–26)
- Barbora Lányová – Španělka ze Zastávky (s. 20–21)
- Martin Horký – Mám pocit, že Japonci komunikují tak trochu na jiné frekvenci (s. 22–25) není abs.
- Michael Bátrla se SOČ ke hvězdám (s. 14–15)
- Petr Bohuslav (s. 8–9)
- Boris Procházka – Koordinační systém jako strategická hra (s. 18–19)
- Tomáš Hájek – Divadlo je nejlepší relax (s. 18–19)
- Aleš Dumek – Chess Knight Rises (s. 12–13)
- Jana Doležalová – Exotika s batohem (s. 16–17)
- Stanislav Řehořka – K životu člověka patří rovnováha těla i ducha (s. 24–25) není abs.
- Jaroslav Světlík – Všechno, co jsem v životě potřeboval, jsem se naučil na gymnáziu (s. 12–13)
- Kateřina Nováková – Paní knih (s. 24–25)
- Petr Schnur – Minimálně jednou nohou vězíme v Orwellovi (s. 20–21)
- Zuza Klusková – Chtěla bych žít v Malaze (s. 20–21)
- Jan Čermák – SCOOL! jsem adoptoval (s. 18–19)
- X
- X
- Sourozenci Ježkovi – Bylo nás pět – Ježci v Zastávce (s. 26–28)
- Jakub Švarc – Žonglér, který má respekt (s. 11)
- Jana Zavadilová – Zpívající učitelka (s. 28–29)
- Ivo Pezlar – Videohry? Při výuce? Proč ne? (s. 14–16)
PŘÁNÍ K 50. ČÍSLU
Milý Scool!e, ty zvíře, přeji ti hbité nohy, abys stíhal uzávěrky, bystré smysly, aby ti neuniklo žádné zajímavé téma, a hebký kožich, aby si tě každý chtěl pohladit. Stay cool!
Milý Scool!e, ty zvíře, přeji ti hbité nohy, abys stíhal uzávěrky, bystré smysly, aby ti neuniklo žádné zajímavé téma, a hebký kožich, aby si tě každý chtěl pohladit. Stay cool!
Hanka Bednářová, absolventka
„Scoolu přeji hodně výživných článků, pracovitých redaktorů, pravidelných čtenářů a hlavně dlouhý život plný spousty čísel!“
– Jan Hruškovič, oktáva
„Díky za každé nové číslo“
– Petr Kroutil, bývalý ředitel gymnázia
„Ať se mu daří alespoň tak, jak dosud. Budeme se těšit na další padesátku.“
– Zbyněk Leitner
„SCOOLu přeji schopné redaktory a alespoň takovou úspěšnost jako dosud. Jen tak dál.“
– Libor Hejda
„Ještě alespoň 2×50.“
– Lenka Krejčíková
„Ať je cool (ten SCOOL!).“
– Eva Konečná
„Hodně zapálených, nadšených a schopných redaktorů a ještě více čtenářů.“
– Radek Hakl
„Časopisu SCOOL bych ráda popřála mnoho dalších zajímavými výtisky potištěných let a hlavně uznalého a finančně schopného partnera, který ocení práci našich tvůrčích studentů.“
– Hana Sedláková
„Přeji, aby časopis čtenáře lidsky spojoval, přestože třeba někdy názorově je bude rozdělovat.“
– Zuzana Běhalová
„SCOOL! má velký příběh a skvělý tým. Chill bar přeje, aby se minimálně v dalších 950 dílech dařilo psát tak super články. Když člověk dělá, co ho baví, tak vlastně nepracuje. A jak je na rukopisu SCOOL! týmu vidět, tak je to dobrá párty“
– Za Chill bar Jakub Stejskal
„Časopisu přeji, aby byl čten, a redakci, aby ho psala.“
– Radek Malý
REDAKCE
Šéfredaktor(ka): Jan Karmazín
Redaktoři: Eva Pragerová, Šárka Škondrová, Max Dušek, Matěj Grégr, Dominik Borák, Daniela Drápalová, Štěpán Horký
Grafik: Martin Poláček
Supervize: Mgr. Eva Kokešová
Kontakt: scool-mag@seznam.cz
