Na zastáveckém gymplu mi vždy chyběla jedna věc – praxe. Nejsem zrovna člověk, co by dokázal ležet v knížkách, šprtal zpaměti pojmy nebo přemýšlel o duši a hmotě ve filozofii. Více mě zajímalo, jak se věci hodí v reálném životě, jak vzniká něco, co se dá později prodat. Nebo jak funguje spolupráce s lidmi na nějakém projektu, jak se do toho míchají všechny možné názory, potřeby a postoje. Zkrátka to, jak funguje svět obchodu. Asi nyní naštvu paní Mášovou, ale neřídí se to poptávkou a nabídkou, nýbrž emocemi. Toto je ale téma, o kterém jsem mluvit nechtěl.
To, co bych vám chtěl sdělit, je myšlenka, že SCOOL! je vůbec ta nejlepší první praktická zkušenost, kterou lze získat. Pokud vám na něm bude skutečně záležet, můžete s ním dokázat velmi zajímavé věci a dostat se k zajímavým lidem. A taky dostanete jednu velmi důležitou životní lekci a tou je, že jakmile něco vytvoříte, tak se z toho nikdo neposadí na zadek. I když do toho dáte všechno a myslíte si, že lepší už to být nemůže, tak jakmile se na to podíváte za půl roku, zjistíte, jak to bylo hrozný a proč si to od vás nikdo nechtěl koupit. A to je, drazí přátelé, na tom to skvělý. Neuvěřitelným způsobem se vyvinete a naučíte se spoustu věcí.
Pokud myslíte, že to, co umíte ze školy, vám pro život stačí, tak se bohužel neskutečně pletete. Vezměte si fakt, za jak krátkou dobu jsme přešli od mobilu s anténkou k telefonu, který nahradí počítač i televizi. A stejnou rychlostí se vyvíjí všechno okolo nás a jedinou konstantou úspěchu v tomto světě je změna. To, co ale zůstává, jsou vaše zkušenosti a postoje. A kde je lze již nyní na gymplu získat? Buďto půjdete smažit hranolky do McDonaldu, nebo ukážete, co ve vás je, a uděláte ze SCOOL!u nejlepší časopis v republice. Nám se to, v době, kdy jsem pracoval v redakci já, podařilo jen pro Jihomoravský kraj. A myslím, že budu mluvit za celou “mou” redakci, že chceme vidět, jak se to bude dařit vám. Jestli si pořád říkáte tu výmluvu, že žurnalistikou se zabývat nechcete a český jazyk vás nebaví, tak přestaňte. Na časopisu je tolik různorodé práce a mnohdy vůbec nesouvisející s žurnalistikou. Každý si tam najde to svoje. A že to, co byste rádi v časopise chtěli dělat, nikdo nepoptává? Tak se seberte a běžte za paní Kokešovou a přesvědčte ji o tom, že to, co děláte, bude přínosem pro časopis.
Jo a ještě jednu důležitou hodnotu si uvědomíte – pokoru. Já si ji uvědomil až zpětně a dovolte mi, abych ji zde na posledních řádcích vyjádřil. Děkuji paní Kokešové za příležitost, kterou jsem dostal, a svému týmu za jejich mnohdy namáhavou, obětavou a nezištnou práci.
Jáchym Důjka, šéfredaktor čísel 27–39, absolvent 2015.