Dalším významným důvodem k vydání tohoto speciálu bylo 17. výročí samotného časopisu SCOOL!. Přestože 17 let nebylo ve srovnání se 70 lety školy tak impozantní, blížící se 60. číslo časopisu bylo důkazem dlouhé historie a úsilí mnoha redakcí, které se na jeho tvorbě podílely.

Speciální poděkování patří všem, kteří přispěli k přípravě tohoto vydání, a také sponzorům oslav 70. výročí.

Přečtěte si ZDE toto speciální číslo a přesvědčte se, že škola nemusí být jen nudná a šedivá, ale může být také plná radosti a pěkných vzpomínek.

Vítejte zpátky mezi SCOOL! řádky!

Po delší odmlce jsme pro vás opět připravili nové číslo našeho časopisu. Tak jako se pomalu probouzelo jaro, které již přechází v léto, vznikal i náš SCOOL!. Jelikož vychází po delší době, než jsme byli zvyklí, máte se o to víc na co těšit! Stejně jako životy lidí na celém světě ovládl pandemický chaos, tak i u nás ve škole zavládl zmatek po letech plných covidu. Obnovily se akce, výlety, exkurze, ale také se začalo znovu plnohodnotně učit.

Zkrátka životy studentů se začaly vracet do normálu tak moc, jak jen je možné. Psaní písemek, dohánění látky a vynahrazování výletů vzalo redakci drahocenný čas, který bychom rádi věnovali realizaci dalších SCOOL!ů. Přesto jsme si však našli čas, abychom potěšili naše milé čtenáře vydáním dalšího čísla, nad kterým jsme strávili nejednu bezesnou noc.

Tentokrát jsme si pro vás připravili téma SNY. Zajímalo vás někdy jak sny vznikají, o čem se zdá učitelům nebo co znamená, když se vám ve snu zjeví pan školník? Začtěte se mezi řádky a ponořte se s námi do světa snů a my budeme doufat, že ne do slova. Otevřete elektronický archiv a pojďte s námi plout po vlnách snů, neboť loď právě vyplouvá! Opravdu se vám to nezdá, nový Scool je tady!

Za redakci SCOOL!u Tereza Obrová, C2.A

Jáchym Důjka, šéfredaktor čísel 27–39, absolvent 2015.

Ivana Puškarová, absolventka 2015

Jak jste se vlastně k vedení školního časopisu dostala?
Přesně před deseti lety touto dobou přišla paní Brestičová s návrhem využít jednoho z projektů vyhlášených MŠMT k získání barevné kopírky a dalšího vybavení pro školu (viz úvodní článek). Do práce na prvním pokusu o časopis se zapojili tehdejší septimáni (Jakub Maca, Filip Tesař, Jan Záruba a další). Já jsem byla jejich třídní učitelkou a navíc češtinářkou, tak jsem se je v tom snažila podporovat. První číslo mělo velmi slušný ohlas, tak jsme se pustili do druhého. No a pak už mi to tak nějak zůstalo, i když ti moji odmaturovali… Že se z toho nakonec stane pravidelně vycházející časopis s poměrně značnou oblibou, to tehdy ovšem nemohl tušit nikdo.

Jaká vzpomínka se vám v souvislosti s prvním číslem SCOOL!u vybaví?
Asi to budou rozzářené oči kluků, když přiběhli s prvním výtiskem, ještě teplým z kopírky. Barevný časopis tehdy působil jako zjevení. Dnes už si to málokdo umí představit, ale tehdy to bylo fakt něco.

Jaká byla spolupráce s prvním šéfredaktorem Jakubem Macou?
Jakub byl (a asi vždycky bude) svéráz s velkým talentem – jak na jazyk, tak na grafiku. Stávalo se, že si vzal od spolužáků texty, celou noc pracoval a ráno přinesl do školy hotové číslo. Texty ovšem překopané tak, že je mnohdy vlastní autoři nepoznali (a některé to dost naštvalo), ale vždycky to bylo k lepšímu. Díky tomuto dost neformálnímu přístupu měl ale časopis od samého začátku jednotnou podobu, což byl zřejmě důvod, že hned v prvním ročníku soutěže středoškolských časopisů, kterého jsme se zúčastnili, jsme zvítězili v rámci celé České republiky. Spolupráce s Jakubem někdy byla dost náročná, ale nakonec každý z šéfredaktorů (a grafiků, protože často to byla funkce dva v jednom) byl svým způsobem silná osobnost.

Tradice vydávání studentských novin na našem gymnáziu byla založena už v době, kdy zde působil profesor Kožmín (v letech 1970–1985, pozn. red).
Je pravda, že Kožmínovy Gymnazijní noviny měly ve své době velký ohlas, zažila jsem je ještě jako studentka. Tyto noviny ovšem měly jednu velkou nevýhodu. Protože byly prezentovány formou nástěnek, které se po určité době vyměnily, jejich obsah se tak vlastně ztratil. My jsme díky mohutnému rozvoji technických možností mohli začít vydávat tištěný časopis a čísla archivovat. Je to velká přednost. Ani nevíte, jak ráda si čtu články ze starších ročníků, a věřím, že nejen já. A také to umožňuje pozorovat vývoj, který za těch deset let SCOOL! prodělal.

Činnost redakce se nesoustředí jen na tvorbu časopisu, ale mnohdy souvisí i s dalšími akcemi…
To je pravda. Od samého začátku byl SCOOL! a jeho redaktoři např. u zrodu MFF Rosice (Malých filmových festivalů), které měly velký ohlas mezi studenty i absolventy školy. Jen si přečtěte reportáže Hanky Bednářové z těchto festivalů, tu atmosféru ucítíte ještě dnes! Redaktoři SCOOL!u byli ostatně i u dalších událostí – odhalování pamětní desky Rajmundu Habřinovi v Příbrami (2011), Hledání malého prince (2013), zájezdu do Lipska na výstavu BaTeŽo MiKiLu (2013), odhalení pamětní desky Zdeňku Kožmínovi (2015)… Ovšem hlavní rolí zůstává dokumentovat dění ve škole, čímž se stává takovou neoficiální kronikou školy.

Příprava jednotlivých čísel časopisu s sebou přináší také setkání s mnoha zajímavými lidmi, že?
To rozhodně ano, zvlášť při přípravě rozhovorů. A nejsou to jen mediálně známé osobnosti jako např. fotograf Jiří Kolbaba (č. 30), výtvarnice Kateřina Šedá (č. 43), herec Lukáš Hejlík (č. 27), senátor Jan Žaloudík (č. 22), američtí spisovatelé C. D. Payne a R. Fulghum (č. 49), slovinská velvyslankyně S. Knez (č. 25/12–13), novinář Martin Moravec (č. 27), kuchař Zdeněk Pohlreich (č. 28), herec Jan Potměšil (č. 42) a řada dalších. Prostřednictvím rubriky Rozhovor s absolventem se naši čtenáři mohou seznámit s lidmi, kteří se uplatňují v mnoha zajímavých oborech nebo mají unikátní koníčky (přehled těchto absolventů najdete na str. 24–25). Z rozhovorů je mj. také patrné, že bývalí studenti na své gymnázium stále rádi vzpomínají. Možná právě někde tady se zrodila myšlenka založení Klubu absolventů naší školy.

Práce na časopise není vždy jen legrace, většinou je to dost práce navíc. Stává se ale, že studenti po letech přijdou a jsou vděční za zkušenosti, které získali?
Mám radost, když se dozvím, že bývalí členové redakce i po maturitě uplatňují dovednosti, které získali při práci na časopise. Ivana Puškarová například studuje žurnalistiku a já věřím, že pro ni byla práce v redakci dobrou průpravou.

Co popřejete časopisu do dalších čísel?
Časopisu spoustu nadšených čtenářů, redaktorům šťastnou ruku při volbě témat, pomyslné ostré pero a hlavně vytrvalost a kreativitu!